Nepodceňujte vynalézavost žáků. Učil jsem teprve druhým rokem, když za mnou přišli deváťáci, že by si rádi ve volné hodině udělali vánoční besídku. Nebyl jsem proti, zdůraznil jsem jako samozřejmost, že se vše odehraje bez alkoholu. Pohoršeně mě ujistili, že se to přece rozumí samo sebou. Přinesli si cukroví, slané pochoutky a také Coly a džusy v  plastových lahvích.

Pustili jsme si hudbu a vyprávěli si různé veselé historky. Teprve v  polovině hodiny jsem si uvědomil, že jsou nějak podezřele hluční. Pak se zničehonic pozvracela premiantka třídy. Teprve teď se mi rozsvítilo a ochutnal jsem namátkou nápoje, které si přinesli. Vypadaly neškodně, ale Coly a džusu v  nich bylo pramálo… Podařilo se jim doběhnout mě, ale zbylý půlrok jsem jim dal za to pořádně zabrat.

A poučení? Ani u patnáctiletých „dospěláků“ se nedá spoléhat na jejich zodpovědnost nebo elementární předvídavost. Muselo jim být přece jasné, že něco takového musí „prasknout“, ale bylo jim to zkrátka jedno.